Uvědomováním ke změně aneb proč se většinou nenaplní ani novoroční předsevzetí

Každý z nás zná ten pocit, kdy ho už na sobě něco "fakt štve", ale moc si neví rady co s tím a pouhé novoroční předsevzetí nestačí. V tomto článku se můžete dočíst pár poznatků z hlubinné psychologie, které popisují hloubku naší psyché, potřeb a motivací pro naše chování, co jsme jen na úrovni vědomí schopni ovlivnit, co měnit lze a co je naší přirozeností. 

 

Vědomí a nevědomí

Do našeho vědomí patří to, co teď vnímáme (světlo, zvuk), pro co se rozhodujeme, na co myslíme, atd.

Nevědomí neovládáme (patří zde i automatické procesy jako je činnost srdečního svalu) a jsou zde uloženy věci, o kterých nevíme. Patří zde naše pudy (rozmnožování, pud sebezáchovy, rození, přežití), vychází z něj energie naší psyché – energie prvních čaker, dodává nám sílu, popohání nás. Jak tuto sílu využíváme, závisí na naší mysli (vědomí).

ID, ego a superego

Jedná se o 3 složky osobnosti, které se vzájemně ovlivňují a jsou v neustálém rozporu  - jsou v neustálém konfliktu. Podle Freuda je osobnost uzavřený systém a všechny 3 složky se pohybují v rámci hranic a jsou řízeny jinými principy.

Střety těchto složek a jejich zpracování a řešení jedincem je podle Freuda hnacím motorem osobnosti.

 

ID (ono)

- „zvíře v nás“, „hříšné já“

- temná nepřístupná část osobnosti – je kompletně uložena v nevědomí

- je iracionální, řídí se hlavně libidem (touhy, pohlavní pudy)

- patří zde agresivita, potřeby jako: vylučování, jezení,…

- domáhá se okamžitého uspokojení potřeb – řídí se principem slasti

- bez našeho ID nelze normálně fungovat, neboť by to bylo popření našeho pramene, našeho zdroje (např. by se nerodili děti), pudy potřebujeme

 

Ego (já)

- kolísá mezi naším ID a superegem (mezi naším „hříšným“ a dokonalým já)

- vědomé i částečně nevědomé

- je racionálně orientované – spočívá v reálné rovině

- zpracovává požadavky, které na něj klade ID, do přijatelné formy odpovídající

  dané situaci – dokáže zvážit jednání a jeho následky

 

Superego (nadjá)

- naše „božské“ či „ideální“ já – to, co chceme být, čeho se snažíme dosáhnout (být „svatý“, být dobrý člověk, být tím, co subjektivně považujeme za ideál dokonalosti), které ovšem nemůžeme dosáhnout, protože nás ovlivňuje také náš ID, které naše superego nabourává a bortí

- prolíná se ve vědomí i nevědomí

- zahrnuje zákazy, příkazy omezení (ale i chválu), která jsou člověku předkládány v průběhu života –formuje nás od dětství

- zahrnuje zpracované a ztotožněné zásady (některé vědomě, některé nevědomě), které pak tvoří vnitřní morálku

- pracuje na principu dokonalosti – snaží se potlačit veškeré projevy ID a nedovolit jakékoliv uspokojování slasti

Děti se chovají nevědomě, dokud se jim nezačínají jejich zážitky a výchova propisovat do jejich podvědomí. Podvědomí se vytváří v dětství a snaží se o kompromis – politik mezi pudy a morálkou.

To, jak se nastavíme zejména v dětství, nás pak velmi striktně ovlivňuje po celý život. Proto naše traumata a bolesti, které se projevují jako např.sklon k žárlivosti, strachy či závislosti není možné jednoduše odstranit, protože jsou uložené v našem nevědomí. Z našeho nevědomí je potřeba převést do našeho vědomí. Je potřeba odhalit příčinu, aby mohl být problém odstraněn.

Proces zvědomování si těchto traumat může být velice nepříjemný a bolestivý proces, ale je to jediný možný způsob jak problém změnit.

 

 

 

Aktuality

PF 2017

Příjemné prožití vánočních svátků v lásce a radosti,  pevné zdraví a mnoho úspěchů příštím...
Celý článek